So alone - 2. kapitola

Ticho a neuvěřitelná bělost. Otevřela oči a první, co spatřila, byla bílá stěna naproti ní. Pak začala pomalu rozeznávat další lůžka s nemocnými. Ležela u Sv. Munga, jediné kouzelnické nemocnici v Londýně.
Najednou se otevřely dveře a do pokoje vstoupil její manžel, Hermiona a Ron.
„Konečně ses nám probrala,“ prohodila její nejlepší kamarádka a s úsměvem se posadila na kraj její postele.
„Co se vůbec stalo?“ zeptala se Ginny potichu. Nemohla si na nic vzpomenout. Zavřela oči a v mysli spatřila obraz temného zanedbaného panství, zničené pokoje, svůj odraz v popraskaném zrcadle…a pak už byla jen tma.
„To nikdo neví. Snažili jsme se najít tvou vzpomínku, ale někdo to už udělal za nás a použil na tebe paměťovou kletbu,“ odpověděl Harry.
Rozbolela jí hlava. Jak jen mohla být tak hloupá a nechat se tak nachytat! Kdyby jí jen nepronásledoval pocit, že se stalo něco důležitého, co si ona nepamatuje…
„Pak pro tebe máme zajímavou zprávu: Malfoyovo sídlo vyhořelo, někdo to tam podpálil,“ vyhrkl Ron, jako by byl celý štěstím bez sebe, že jí tuhle novinu může říct on sám. Harry ho ale vzápětí přerušil:
„Našlo se tam několik uhořelých, pár skřítků a jedna kostra, která nepatří nikomu jinému, než našemu hlavnímu podezřelému – Malfoyovi jr.,“ chytil ji za ruku a pohlédl do očí. „Proto si myslíme, že to byl on, kdo tě napadl.“
Ginny se ironicky ušklíbla nad naprosto geniální dedukcí jejího muže. Nenáviděla ten jeho polopatický výklad fakt, které už byly všem předem jasné... Tak Draco byl mrtvý. Ani jí nepřišlo divné, že ho v duchu nazvala křestním jménem. Oddechla si, ale zároveň cítila, že něco není v pořádku. Lítost? Zavrtěla hlavou, aby odehnala vlezlé myšlenky.
„Nevěřím, že je mrtvý. To by bylo moc jednoduché. Přežil kletbu svého otce a 8 let neustálého skrývání, přestože byl v tak hrozném stavu, a že by teď zemřel při obyčejném požáru? Hloupost!“ Namítla.
„Už je to tak, prověřili jsme to.“ Harry nikdy neměl žádné pochybnosti, pokud se něco dokazovalo pomocí kouzel, zvlášť, když na to přišel on sám. Poslední dobou ji rozčiloval čím dál tím víc. Ona však ty pochybnosti měla. Chtěla se zmínit o jeho neohebné levé noze, ale nakonec to neudělala.
„Jak dlouho jsem byla mimo sebe?“ otázala se místo toho.
„Tři dny,“ odpověděla Hermiona. „Všichni o tebe měli hrozný strach. Hlavně proto, že se to stalo u Malfoyů.“
„Tři dny? Ach Merline, mohl by mi někdo, prosím, donést noviny?“ požádala. Ron se zvedl a odběhl na chodbu, kde byly stojánky s novinami. Přinesl jí ony výtisky a usadil se zpět vedle Hermiony. Ginny rozložila noviny a rychle hledala nějakou zprávu o tom požáru. Konečně našla: „POSLEDNÍ SMRTIJED NALEZEN MRTVÝ VE SVÉM VYHOŘELÉM DOMĚ
Draco, syn Luciuse Malfoye, byl posledním, dosud nepotrestaným Smrtijedem, který se podílel na smrti 50 kouzelníků z mudlovských rodin. Dohnalo jej rodinné prokletí?
Pokračování na stranách 3-5, seznam obětí-strana 6,7“
Přelétla očima zbytek článku a opovržlivě noviny odhodila. Byly to samé drby a nesmysly. Jak jinak, když autorem byla Rita Holoubková. Zabořila se do polštářů a šetrně vyhodila své návštěvníky, potřebovala teď v klidu přemýšlet.

………………………

Z nemocnice ji propustili hned druhý den. Sbalila si věci a vydala se před šedou budovu, aby zde počkala na Harryho, který ji měl odvézt. Asi po 10 minutách k ní přiběhl malý úředníček se vzkazem, že její manžel se jí velice omlouvá, ale že jej zadržely pracovní povinnosti, kterým se nemůže vyhnout. Vztekle vzkaz zmuchlala a zahodila. Bude muset jít pěšky. Tady je tolik lidí, že se ani nemůže přemístit.
Prý pracovní povinnosti! Odfrkla si a odbočila do další ulice. Najednou vedle ní zastavil černý vůz. Otevřely se zadní dveře a mužský hlas ji vyzval ke vstupu.
„Promiň, Gin, nakonec se mi podařilo jim přeci jen utéct,“ usmál se na ní Harry zevnitř auta. Usadila se vedle něj a pak se k němu otočila.
„K-kde je Harry?!“ vydechla překvapeně. Muž, který seděl vedle ní nebyl nikdo jiný, než Draco Malfoy. Ten se jen ušklíbl a přikázal řidiči jet.
„Rozhodně nevypadáš moc mrtvě,“ pronesla, jen co se vzpamatovala z počátečního šoku.
„To víš, má drahá, Weasleyová, někomu smrt jen prospěje,“ lehce se pousmál. Jak netypické pro Malfoye!
„Proč tohle všechno? Proč ta komedie s vypálením vlastního domu? Dal sis na tom tak záležet a teď se zjevíš hned u ministerstva. Nechápu,“ řekla zvědavě. Záblesk jakési vzpomínky – zrcadlo s podivně stříbřitou plochou, jež ji stahovala do sebe.
„Chtěl jsem pohřbít mou minulost. Zničit jakoukoliv připomínku mé šílené rodiny. Však mne znáš, má milá,“
„No právě, protože tě znám, přijde mi podivné, že ses objevil zrovna tady.“
„Nemůžu se nabažit tvé krásy,“ ušklíbl se
„Krásy krvezrádkyně? Hloupost!“
„Konečně jsem se zotavil ze své nemoci a přemohla mne touha po provokaci. Miluji pohled na rozzuřeného Pottera! Chtěl jsem ti vymazat paměť, ale právě díky mému zranění mi to nějak nevyšlo. Stydím se za sebe!“ Jeho hlas byl plný ironie. Ginny se soustředila na jeho tvář. Opravdu nevypadal moc zdravě, snad ještě hůř, než před těmi 3 dny.
„Kam mě vezeš? Potřebovala bych do práce…“ nadhodila s nevinným úsměvem.
„Jak si přeješ, má paní,“ pokynem ruky nařídil řidiči změnit směr. Ginny jeho jednání nemohla pochopit. Choval se naprosto…nemalfoyovsky. Chtěla ho nenávidět, chtěla být nepříjemná, ale nemohla, úplně ji vykolejil. Pohlédla do jeho očí a v tu chvíli zapomněla na všechno. Ano, teď už si byla jistá, on ty lidi nezabil. Něco ji k němu neuvěřitelně přitahovalo. Naklonil se k ní. Jejich rty se už už setkaly, když vůz náhle zastavil.
„Jsme na místě, pane,“ ozval se řidič. Ginny sebou trhla a rychle vystoupila z auta.
„Doufám, že se ještě někdy setkáme, má drahá,“ Draco jí gentlemansky políbil ruku. Potom se dveře zabouchly a vozidlo se znovu rozjelo. Konsternovaně hleděla na silnici a nemohla se pohnout. Až stahující se mračna a počínající déšť ji přinutil vstoupit do budovy ministerstva. Co to mělo všechno znamenat?! Draco Malfoy, chladný a bezcitný bastard se choval…mile? Potřásla hlavou a vstoupila do výtahu.
„Dobrý den, paní Potterová,“ ozvalo se okamžitě.
„Dobrý, Collinsi, doufám, že už jste konečně zařídil přestěhování mé kanceláře,“ prohodila. Úředníci jsou tak neuvěřitelně pomalí!
„A-ano, paní, samozřejmě,“
„Výborně,“ vystoupila z výtahu a zamířila ke kanceláři, na jejíchž dveřích se skvěla tabulka s nápisem: Harry Potter, ředitel ústředí Bystrozorů
Zaklepala a nečekaje na vyzvání, vstoupila dovnitř.
„Nazdar, Harry,“ pozdravila manžela, který se rozvaloval na pohodlné židli a okousával tužku.
„Ahoj, Gin, jak se máš? Co cesta?“ Narovnal se okamžitě.
„Mám se naprosto skvěle, jak jinak, když jsem nemusela trávit svůj čas v tvym debilním autě!“ Vyštěkla. Harry se za velkým stolem celý stáhl do sebe.
„Omlouvám se, Gin, ale opravdu jsem neměl čas,“ vykoktal.
„A copak jsi měl na práci? Zase okukovat nějakou vyvinutou blonďatou sekretářku?“ Zavrčela, pevně se opřela rukama o stůl a naklonila se nad něj. „Ty jsi prostě nenapravitelnej!“
„Ale Gin, lásko,“ vstal z křesla a přešel k ní. „Víš, že tě miluju…“ objal ji a políbil do vlasů. „Měl jsem o tebe takový strach!“ hučel pořád dokola, čímž si ji nakonec, stejně jako vždy, udobřil.
„Pojď na oběd,“ vybídl ji a oblékl si modrou bundu, kterou Ginny upřímně nenáviděla, ale bez níž se on neobešel. Vyšli na chodbu, ale v tu chvíli je zarazil vyděšený hlas:
„Pane řediteli, pane řediteli, Neville Longbottom byl zavražděn! Musíte jít teď hned se mnou!“
Harry strnul, potom se Ginny omluvil, ať si zajde na oběd sama a odběhl za policistou. Chápala, že musel jít, ale stejně jí to mrzelo, zase sešlo z oběda, už po tolikáté. Potom se najednou rozplakala. Neville, jejich přítel ze školy byl mrtvý. Stejně, jako tolik dalších spolužáků… Otřela si slzy a vydala se do restaurace nedaleko ministerstva. Usadila se ke stolu u okna a objednala si kávu. Hlad ji úplně přešel.
„Zdravím, Weasleyová,“ ozvalo se nad ní.
„Potterová, Malfoyi,“ opravila ho automaticky. „Co tady zase děláš? Usmyslel sis, že mě budeš pronásledovat? Na to, že jsi měl včera zemřít, si s tím neděláš moc starostí.“ Pokynula mu, aby se posadil. Ztěžka dosedl na polstrovanou sedačku a hůl položil opatrně vedle sebe. Pak se škodolibě zasmál.
„Ke svému neuvěřitelnému štěstí mě vidíš jen ty, má drahá, pro ostatní lidi jsem velice pohledný a bohatý francouzský obchodník, který je dnes již podruhé viděn s manželkou slovutného Pottera.“
„Předpokládám, že zítra budeme oba na titulní stránce Denního Věštce. No nic, aspoň se Harry nějak zabaví, už dlouho nezažil žádné pozdvižení v našem soužití,“ skryla si obličej v dlaních a pak se na Draca obrátila, jako na nějakého dávného přítele. „Ani bys nevěřil, jaká je s ním nuda! Slavný chlapec-který-přežil je děsně konzervativní mrzout…“
„Ale ale, potíže v ráji?“ ušklíbl se položil svou studenou ruku s dlouhými bledými prsty na tu její, jež měla položenou na stole. Cukla sebou, ale nevytrhla se mu.
„Zvu tě na kafe,“ usmála se na svého, kdysi úhlavního nepřítele. Ke stolu přistoupil číšník, Draco si objednal a potom se obrátil zpět k Ginny. Vyrostla a zkrásněla, byl jí úplně fascinován.
„Nechtěla bys zítra do divadla? Mám dva lístky na Carmen,“
„Moc ráda,“ vyhrkla, dříve, než si to stihla pořádně rozmyslet.
„Skvěle, zítra se sejdeme…ne, počkej, vyzvednu tě doma,“
„To nejde, on tam bude…“
„Nevadí! Víš, jak ho rád provokuji,“
Ginny se nervózně zasmála a upila kávy. „Co se to s tebou najednou stalo? Jsi tak milý a navíc ke mně…“
„Pohřbívám svou minulost a začínám znovu,“ odpověděl s lehkým úsměvem. Ginny se podívala na hodinky a vyděšeně vstala od stolu.
„Promerlina, bude muset jít!“ vyhrkla.
„Doprovodím tě,“ namáhavě se zvedl a oblékl si černé sametové sako. Do ruky vzal hůl, a po té, co Ginny zaplatila, nabídl jí rámě. Věděl, že by neměl dámu nechat platit, ale ona byla neoblomná.
Procházeli se ulicemi a bavili se o tom, co se za těch 8 let stalo. Draco se divil, že manželé Potterovi nemají děti, ale jí se o tomto tématu nechtělo moc bavit. Oba děti chtěli, ale Harry si nebyl schopný přiznat, že chyba je na jeho straně a odmítal jít k lékaři. Tím pádem problém zůstal nevyřešen.
„Tak Potter nemůže mít děti,“ zasmál se blonďák zlomyslně. „Chudáček!“
„Ale no tak, Draco,“ vyslovila poprvé jeho jméno nahlas. „Nevím jistě, jestli je to jeho chyba…“
„Ale je, to je jasný!“ přerušil ji.
„Pevně věřím, že ano,“ zašklebila se.
Zabráni do rozhovoru, prošli bez povšimnutí kolem ministerstva a najednou stáli před domem, kde s Harrym bydlela.
„Díky za doprovod,“ zamumlala.
„Bylo mi potěšením,“ jemně zvedl její bradu a pohlédl jí do očí, stejně jako v autě. Pohladil ji po tváři a pak ji políbil.
„Jsi krásná,“ zašeptal. „Zítra v 18.00 si pro tebe přijedu.“ A zmizel. Ginny vešla do bytu a v obýváku sebou praštila na gauč. Připadala si jako puberťák. Smála se jako blázen a nemohla si pomoci. Cítila se divně, ale zároveň měla z tohoto setkání neuvěřitelnou radost a uvítala jej jako příjemné zpestření jejího života. Zavřela oči a usmála se. Malfoy se jí vždycky líbil, i když si to nechtěla přiznat. A jizva a hůl mu přidávala na vznešenosti. Slastně se protáhla.
Když Harry přišel pozdě večer domů, našel svou ženu, kterak spí na pohovce v obývacím pokoji. Přenesl ji do ložnice, lehl si vedle ní a vzápětí usnul, takže neslyšel, jak ona šeptá: „Draco…“